Pokud jste někdy pracovali v korporátu, prošli teambuildingem nebo si jen tak ze zvědavosti udělali nějaký dotazník, pravděpodobně jste se dozvěděli, že jste ENFP, INTJ nebo nějaká jiná kombinace čtyř písmen. Vítejte ve světě MBTI — jednoho z nejznámějších osobnostních dotazníků světa, který ovšem ve vážném psychologickém výzkumu hraje jen okrajovou roli.
Tahle disproporce stojí za vysvětlení.
Co MBTI tvrdí
MBTI (Myers-Briggs Type Indicator) dělí lidi do šestnácti osobnostních typů na základě čtyř dimenzí:
- E vs. I — extraverze versus introverze
- S vs. N — smyslové vnímání versus intuice
- T vs. F — myšlení versus cítění
- J vs. P — usuzování versus vnímání
Z kombinací vychází šestnáct typů: INTJ, ESFP, ENFP a tak dále. Každý má svůj „profil“ a často i ikonickou nálepku — ENTJ jako velitelská osobnost, INFP jako citlivý idealista a podobně.
Test je intuitivně přitažlivý: dává čtenáři pocit, že je „pochopen“, aniž by ho jakkoli soudil. Žádný typ není lepší než druhý — všechny jsou cenné, jen jiné. To zní krásně.
Odkud to vzniklo
Tady začínají problémy. MBTI sestavily v polovině 20. století Američanka Katharine Cook Briggsová a její dcera Isabel Briggs Myersová. Žádná z nich neměla psychologické vzdělání. Vycházely z volné, lidově řečeno laické interpretace knihy Carla Junga Psychologické typy — jenže Jung sám své typy nepovažoval za nástroj k škatulkování konkrétních lidí, ale za teoretický model funkcí psychiky.
Test prošel desítkami revizí, ale jeho metodologické základy se nikdy nevyrovnaly tomu, co se od vážných psychometrických nástrojů očekává.
Co je s tím špatně
Hlavní výhrady psychologů se dají shrnout do tří bodů.
Špatná opakovatelnost. Při opakovaném vyplnění MBTI dostává významná část lidí jiný čtyřpísmenný typ. Neznamená to nutně, že se jim změnila osobnost — často stačí, že na některé z dimenzí jsou těsně u středu, a drobný posun v odpovědích překlopí písmeno z „E“ na „I“. Z pohledu měřicího nástroje je to nicméně problém: dobrý test by měl dávat stabilní výsledky bez ohledu na aktuální rozpoložení.
Lidé nejsou typy, jsou na škále. MBTI předpokládá, že jste buď extravert, nebo introvert. Skutečnost je ale spojitá: většina psychologických vlastností se v populaci rozkládá podle Gaussovy křivky, tedy ve tvaru zvonu, kde nejvíc lidí padá doprostřed a méně do krajností. Když test vynutí binární odpověď („spíš to, spíš ono“), ztratí se právě ta nejcennější informace. Je to jako rozdělit lidi na „vysoké“ a „nízké“ podle toho, jestli mají víc nebo míň než 175 cm. Praktické? Možná. Přesné? Ne.
Slabá prediktivní hodnota. Vědecké studie se opakovaně snažily prokázat, že MBTI typ něco užitečného předpovídá — pracovní výkon, vztahovou kompatibilitu, vůdcovský potenciál. Výsledky jsou výrazně slabší, než by popularita testu naznačovala. Pro vážné předpovídání toho, jak se kdo bude chovat v práci nebo ve vztazích, existují podloženější nástroje.
Co psychologové používají místo toho
V současné psychologii osobnosti je standardem model známý jako Velká pětka (Big Five) — někdy se uvádí pod akronymem OCEAN. Popisuje osobnost pomocí pěti hlavních rysů: otevřenosti zkušenosti, svědomitosti, extraverze, přívětivosti a neuroticismu (jehož opačným pólem je emoční stabilita). Každý rys je škála, ne škatulka — a každý nezávisle koreluje s reálnými životními výsledky: pracovním výkonem, zdravím, kvalitou vztahů.
Není to dokonalý model, ale stojí na desetiletích empirického výzkumu, opakovaným měřením dává podobné výsledky a jeho dimenze se s drobnými obměnami opakovaně objevují napříč různými vzorky a kulturami. Důležitý praktický rozdíl: zatímco MBTI je komerční produkt s licencovaným přístupem, Velká pětka je pro výzkumnou komunitu prakticky volně dostupná. Ze stejných důvodů ji v odborné literatuře najdete v desítkách tisíc studií — MBTI je v porovnání s tím okrajový.
Proč je tedy MBTI tak rozšířený
Pokud je vědecky tak slabý, proč ho korporáty, kouči a personalisté používají?
Důvodů je víc. Test je zábavný — výsledek máte za patnáct minut a hodí se k osobnímu sdílení. Účinně využívá Barnumova efektu — psychologického jevu, díky kterému lidé snadno přijímají obecná, lichotivá tvrzení jako přesný popis sebe samých (na stejném principu fungují horoskopy nebo věštecké výklady). Je neagresivní — nikomu neřekne, že je „neurotický“ nebo „nesvědomitý“. Všechny typy jsou prostě „jiné, ale cenné“. Vytváří pocit příslušnosti — podobně jako horoskop nebo bradavická kolej. A v neposlední řadě se na něm dá postavit byznys: licencované testy, certifikovaná školení a knihy pro každý typ generují každoročně značné příjmy.
To všechno z MBTI dělá výborný nástroj pro firemní teambuilding a osobní zábavu. Špatným nástrojem pro vážné rozhodování o lidech to být nepřestává.
Co si z toho vzít
MBTI není úplně bezcenný — může nabídnout jednoduchý jazyk pro rozhovor o sobě a otevřít zajímavou sebereflexi. Problém začíná tam, kde se z volné hry stává nálepka, podle níž se rozhoduje o lidech: koho přijmout, koho povýšit, s kým se zasnoubit. Pro takhle vážné věci je MBTI příliš křehký nástroj.
A pokud vám někdo ve firmě tvrdí, že podle MBTI určuje, kdo se hodí na jakou pozici — můžete být v klidu. Výsledek říká hlavně to, jak jste se ten den zrovna cítili, ne kdo jste.