V Česku je užitečné rozlišovat mezi tím, jak se profese označují v běžné řeči, a jejich skutečnou regulací. Práce psychologa ve zdravotnictví má jasná kvalifikační pravidla, zatímco označení jako terapeut, kouč, mentor nebo poradce mohou být mimo zdravotnický rámec používána velmi volně. Vědět, podle čeho se orientovat, je proto praktická dovednost — a tento článek jí má pomoci.
Psycholog, nebo psychiatr?
Než se pustíme do detailů, vyplatí se ujasnit jednu věc, kterou si laici často pletou. Psychiatr je lékař (titul MUDr.), který diagnostikuje a léčí duševní poruchy primárně pomocí léků a může pacienta hospitalizovat. Psycholog má vystudovanou jednooborovou psychologii (titul Mgr.), léky nepředepisuje a pracuje slovem — vede vyšetření, poradenství nebo psychoterapii. U vážnějších potíží oba odborníci spolupracují: psychiatr farmakologickou léčbu, psycholog psychoterapii nebo diagnostiku.
Začněme tím, koho hledáte
Než budete poznávat „dobrého“ psychologa od „šarlatána“, je užitečné si ujasnit, co potřebujete. Jiný odborník bude vhodný pro psychologické vyšetření, jiný pro dlouhodobou psychoterapii, jiný pro krátkou krizovou intervenci a jiný například pro výchovné poradenství. Není zlé sednout si s tužkou a stručně si pojmenovat: „Co konkrétně chci, aby se změnilo?“ Tahle jediná otázka vám může ušetřit půl roku v nesprávné péči.
Vzdělání: první filtr
Nejjednodušší vodítko je profesní vzdělání. Standardní cesta v ČR má několik stupňů.
Vystudované magisterské studium psychologie (Mgr.) je nezbytné minimum pro to, aby se někdo mohl nazývat psychologem v profesním slova smyslu. Pětileté studium není formalita — obsahuje znalosti, bez kterých se kvalitní psychologická práce dělat nedá.
Klinický psycholog je psycholog ve zdravotnictví, který po magisterském studiu absolvoval předatestační přípravu a složil atestaci z klinické psychologie. V rozsahu své odborné způsobilosti a zdravotnického oprávnění samostatně vede psychodiagnostiku a psychoterapii ve zdravotnictví. Bývá hrazen zdravotními pojišťovnami. Titul „klinický psycholog“ je zákonem chráněn.
Psychoterapeut v ČR není jednotně zákonem chráněný titul. Ve zdravotnictví je psychoterapie regulovanou činností. Mimo zdravotnický rámec je regulace slabší a označení se užívá volněji. Co byste měli hledat, je absolvovaný dlouhodobý sebezkušenostní psychoterapeutický výcvik v některém z uznávaných psychoterapeutických směrů: psychodynamickém, kognitivně-behaviorálním (KBT), gestaltu, systemickém, integrativním, schématerapii a dalších. Solidní výcvik trvá pět let i déle, zahrnuje stovky hodin teorie, vlastního sebezkušenostního zpracování i supervidované praxe — a stojí klidně několik set tisíc korun. To dává představu, jak velký je rozdíl mezi ním a víkendovým kurzem „terapeutických technik“.
Co dalšího se vyplatí ověřit
Kromě vzdělání a výcviku zvažte ještě tři věci.
Supervize. Dobří terapeuti pracují pod pravidelnou supervizí — to znamená, že svou práci s klienty (anonymně) konzultují se zkušenějším kolegou. Je to standard kvality, ne projev nezkušenosti.
Členství v profesní organizaci. V ČR existuje řada profesních společností — například Českomoravská psychologická společnost, Česká psychoterapeutická společnost ČLS JEP, Asociace klinických psychologů ČR a profesní sdružení jednotlivých terapeutických směrů. Členství v žádné z těchto organizací automaticky kvalitu neznamená, ale je signálem, že odborník přijal etický kodex a podléhá určité formě dohledu.
Specializace. Dobrý psycholog by měl umět říct, čím se zabývá a čím ne. „Pomáhám se vším“ je obvykle horší signál než „pracuji s úzkostnými a depresivními poruchami u dospělých“.
Varovné signály
Existuje řada červených vlajek, které stojí za pozornost.
Sliby rychlého a zaručeného výsledku. „Vaše úzkost zmizí za tři sezení.“ „Sto procent úspěšnost.“ „Naše metoda funguje vždy.“ Skutečná psychologická práce takhle nemluví — a kvalitní odborník vám rovnou řekne, co lze očekávat, co ne, a jak dlouho proces obvykle trvá.
Cizí, exotická nebo „autorská“ metoda jako jediný nástroj. Pokud někdo nabízí výhradně jednu nezvyklou techniku, kterou nikde jinde nenajdete, je dobré být obezřetný. Vážná psychoterapie zpravidla kombinuje ověřené přístupy.
Mlhavé vzdělání. „Vystudoval/a duchovní psychologii.“ „Certifikát z mezinárodní akademie.“ „Absolvent/ka programu osobního rozvoje.“ Pokud nejde dohledat konkrétní školu, obor a počet let studia, je něco špatně.
Práce mimo zdravotnictví s vážnou klinickou problematikou. Pokud máte těžkou depresi, suicidální myšlenky, psychotické příznaky nebo poruchy příjmu potravy a „terapeut“ bez psychologického nebo lékařského vzdělání chce vést péči sám, bez spolupráce s lékařem či klinickým psychologem — je to nebezpečné.
Tlak na pokračování, vinění, izolace od okolí. Dobrá terapie posiluje vaši autonomii, ne závislost na terapeutovi. Pokud cítíte, že vás někdo do péče tlačí, kritizuje vaše blízké jako „toxické“, odrazuje od konzultace s jiným odborníkem nebo vás přesvědčuje o stále nových problémech, je čas si dát pauzu a poradit se jinde.
Specifické rizikové směry. U některých přístupů, které se prezentují jako „terapie“, je namístě opatrnost — rodinné konstelace u vážných duševních potíží, různé formy „energetického léčení“, regresní terapie zaměřené na minulé životy nebo „kvantová“ psychologie nemají oporu v současné psychologické vědě. To neznamená, že lidem nemohou subjektivně něco přinést — ale neměly by nahradit klinickou diagnostiku nebo léčbu závažných obtíží.
Když je situace akutní
Jeden důležitý dodatek: pokud máte suicidální myšlenky, intenzivní krizi nebo akutní psychotické příznaky, nečekejte na první volný termín k terapeutovi. Volejte krizovou linku (například Linku první psychické pomoci 116 123, nepřetržitě a zdarma), navštivte psychiatrickou pohotovost, nebo se obraťte na záchrannou službu (155 / 112). Psychoterapie je dlouhodobá péče. Akutní krize potřebuje rychlou odezvu.
Kde si ověřovat
Pro orientaci pomůžou registry — Národní registr zdravotnických pracovníků (pro klinické psychology), seznamy členů profesních společností, případně webové stránky výcvikových institutů, na kterých bývají uvedeni absolventi. Užitečný je i Národní ústav duševního zdraví, který má informační stránky pro veřejnost.
A nakonec — googlete. Pokud o někom nemůžete dohledat skoro nic kromě vlastních webových stránek plných sebechvály, je to taky informace.
Když to nesedí
Posledních pár vět zaslouží zdůraznit. Ani u kvalifikovaného odborníka nemusí ten první kontakt klapnout — terapeutický vztah je vztah a chemie hraje roli. Pokud po dvou až třech sezeních cítíte, že vám to nesedí, není to vaše vina ani selhání. Je legitimní zkusit někoho jiného. Dobrý psycholog vám sám řekne, že je v pořádku jít jinam — a často pomůže s doporučením.
Najít „svého“ člověka chvíli trvá, ale výsledek za to stojí. A ten první krok — být informovaný — jste právě udělali.